SKOTSKO

Tak jak jsem slíbil, je tu report z naší cesty. Dva dospělí a čtyři děti v VW T6 LWB. Baví mne, když se u nás lidi stěžují, že ve třech to v T6 už nejde :D. Snad se bude líbit, je to od mé drahé polovičky.

Šílená mutter na tripu 🙂

Tentokrát jsme se vydali na sever. Vyrazili jsme v úterý 6.8. večer a přes noc přejeli do Hook od Holland, odkud nám jel po obědě trajekt do Harwich v Anglii. Vše proběhlo podezřele hladce, naštěstí mám s sebou tentokrát i šíleného fotra, tak nemusím řídit pořád sama. Po asi sedmi hodinách plavby jsme v Harwichi nakoupili pár drobností a zase přes noc jeli na sever. O jednu vtipnou příhodu jsem se postarala já, když jsem toho asi ve tři ráno měla plné bačkorky a zastavila vedle silnice mezi poli, abych se vyčůrala a trochu probrala. Zastavím, odpoutávám se a najednou „břink“ a před námi se otevírá brána. Chvilku mi trvalo, než mi došlo, že to není Sezame otevři se, ale vzhledem k tomu, že se přibližuje i překážka před námi, naše auto je bez mého vlivu v pohybu. Hrábla jsem po ruční brzdě a situaci vyřešila naštěstí dříve, než došlo k nárazu. Objektivně jsem zhodnotila svůj stav jako nevhodný k dalšímu řízení a šla spát. Po nějaké době mě vzbudil Ríša a statečně a bezpečně nás dovezl až ke Glasgow.

Skotsko den druhý… Ráno jsme se tedy ztěžka probírali asi v pět ráno na pumpě před Glasgow a rozhodli se, že zkusíme najít nějaký kemp, abychom se trochu dospali. Rosálka našla nějaký jen pár minut od nás, Ríša si sice už musel držet víčka v poloze otevřeno, ale zvládl to. Kemp zavřený, tak jsme si na mistecku před ním udělali snídani, pokecali s milým Skotem o tom, jak je dnes krásně a zrovna neprší a šli spát. V devět ráno nás vzbudila nemilá Skotka, že tam nemáme co dělat a pokud se nechceme ubytovat, ať koukáme zmizet. Vzhledem k výhledu na dálnici z kempu a jejímu přístupu jsme zvolili druhou možnost. Naplánovala jsem nám návštěvu hradu Dumbarton, oběd a pak kemp u jezera Loch Lomond v národním parku. Když nás u hradu viděli místní zahradníci s Rendou ve vozíku, snažili se nám naznačit, že to není dobrý nápad. Na pokladně přidali informaci o 620 schodech, kterou jsem však pro zbytek výpravy nechala tajemstvím. Dali jsme to a byla to taková nádhera, že se mi ani nikdo nesnažil pomstít. Kemp a jídlo už v pohodě, stihli jsme to před deštěm.

Skotsko den třetí… Konečně jsme mohli spát celou noc, v poloze ležmo a jak dlouho kdo ráčil. Já klasický do pěti, malé děti do sedmi a velké by klidně spaly do oběda… Jen jim trochu nateklo do stanu, párkrát v noci sprchlo. Já vlastně nevím, jestli prší ojediněle nebo místy, možná prostě prší pořád, jen je to odděleno lehkým mrholením. K dnešní trase výletů to ale tak nějak patřilo, údolí Glencoe by nebylo tak úžasné a tajemné, kdyby nebylo orámováno mraky různých odstínů šedi. U vodopádu Falloch byla taky voda zeshora i zespoda a Lišák říkal, že je ten déšť tady příjemný. Něco na tom je. Od Glencoe, kde jsme si na závěr pěkně nacpali pupky jsme se přesunuli kolem řady Loch, tedy jezer, až k Lochu Ness. A podařilo se mi najít úplně nově otevřený kemp, kde jsme úplně prvními a jedinými hosty. Jako bonus ke krásným panoramatům nám tu promítli i luxusní duhu. Fort Augustus.

Kája se mě při odjezdu z kempu ptal, kam máme namířeno, na mou odpověď „na sever“ reagoval – do ještě větší zimy? Vyrazili jsme kolem jezera Loch Ness a za sebe mohu říct, že vzhledem k absenci zrcadla na fungl nových toaletách jsem žádnou příšeru neviděla. Původně jsem plánovala ostrov Skye, ale po zjišťování, jak to tam teď vypadá (narváno), jsem situaci přehodnotila a vydali jsme se k Old Man the Stoer, vyhlídce a majáku o kus severněji. Samotný cíl cesty jsme sice nezvládli, protože nakonec bylo potřeba jít ještě asi dva kilometry pěšky a cesta byla tak podmáčená, že to s vozíkem nešlo. Ale i cesta je cíl, několikrát se změnil ráz krajiny, od romantických luk s ovcemi či krávami přes jezera lemovaná horami s vodopády až po drsné skalnaté pobřeží. Měla jsem tam vyhlidnutý i krásný kemp se skvělým hodnocením, Ríša sice brblal něco o větru, ale zajeli jsme se tam podívat. „Hele, vždyť tu kempuji i dodávky se zvedací střechou! … Připoutané širokými kurty k zemi…“ Naše dilema bylo vyřešeno tím, že stejně neměli místo, ale doporučili nám jiné, kousek dál v přístavu Lochinver. Chráněni skálou a s výhledem na lodě. Večer procházka ke kostelu a cestou zpět místní bar, kde jsme konečně okoštovali skotskou whisky, zápili ji skotským pivem a spali jak nemluvňata.

Skotsko den sedmý… Ráno nás přivítalo slunce. Puberťáky vyhnalo ze stanu už v půl deváté, že to vedro se nedá vydržet. Domluvili jsme se, že se nám tu všem líbí a dáme si den klidu a volna. Ten pohled na moře je návykový. Uvařili jsme něco ze zásob žrádla, až někam pojedeme příště, rozhodně toho nebudu brát tolik, v podstatě stačí naplnit lednici vajíčky a slaninou. A pivem. Vyprala jsem, usušila ve větru a vycachtali jsme si nohy v moři. Prosím vás, všechno to oblečení, co máme na sobě, je jen ochrana proti tomu nebezpečnému UV záření! A taky aby to leckoho odradilo a ani nadále to tu nebylo moc turistické ani v hlavní sezóně

Jinak před odjezdem jsem dětem říkala, ať si neberou moc oblečení, že se dá recyklovat. Vysvětlila jsem jim systém převlékání s využitím čtyř stran – normálně, naruby, čelem vzad… V jednom kempu jsme potkali chlapce, který měl tričko čelem vzad a naruby. Potvrdil, že jsou tam již čtvrtý den. Funguje to. A zítra na jih!

 

Skotsko resumé… tak jsme v pořádku zpátky. Pro přistání jsme si zvolili zrovna čas, kdy na letišti řádila parádní bouřka, takže jsme se ještě zaletěli několikrát podívat na Českou Lípu, než jsme v pořádku přistáli. Na letišti poprask, ale nakonec jsme se dostali ven.

Skotsko bylo úžasné a teď už to můžu říct nahlas, jsem šťastná, že jsme za celou dobu neměli žádnou větší komplikaci, auto nás nenechalo ve štychu – najeto 4 786 km, děti zdravé (Lišák naštěstí nakonec jen lehká rýma a pokašlává), počasí docela hezky vyšlo a co mi přijde až neuvěřitelné, za celou cestu nás neštípl ani jeden komár!!!!! Až dnes v noci doma. Užili jsme si to všichni, na letišti se mě Rosálka ptala, kdy zase někam pojedeme Zážitků i fotek hafo, nápadů na další výlety spoustu, ale Skotsko zůstane v našich srdcích a jednou se tam vrátíme. Hlavně na sever, to byla ryzí nádhera.

A vypadá to, že jsme nic nezapomněli, neztratili a dokonce jsme si přivezli navíc jeden kartáček na zuby a jedny pánské kraťasy.